Jan Markel: Zvyšte svoji hodnotu a natřete to trhu práce

Honza vám v našem rozhovoru nastíní svůj jedinečný úhel pohledu na fungování trhu práce.

 

Také vám předá tipy a rady, jak na něm efektivně zvyšovat svoji hodnotu a stát se žádaným.

 

Čtěte a inspirujte se.

 

Jak z tvého pohledu a zkušeností funguje trh práce?

Trh práce funguje a vždycky fungoval následovně. Já jako jedinec nabízím svoje služby a společnosti je poptávají. Často se setkávám s tím, že to mají lidé pomýlené. Myslí si, že hledají práci, kterou firmy nabízejí. I já jsem si dlouho myslel, že společnost nabízí práci a já ji hledám. Ale funguje to obráceně.

 

Zase nás to vrací zpět k myšlení, které jsme rozebírali v prvním článku.

 

Pokud hledáme práci jako zdroj peněz, potřebujeme se zamyslet také nad tím, jestli je to správně i z ekonomického pohledu. Tedy jestli služby, které nabízím, jsou kvalitní. Obecně platí, že když budu mít svoji službu dostatečně kvalitní a dokážu ji nabídnout dostatku lidí, budu vydělávat hromadu peněz.

V případě trhu práce nabízíme své služby zaměstnavateli. Pokud se bude jednat o hodně dobrou firmu, je celkem pochopitelné, že mi zaměstnavatel nabídne velkou výplatu.

A nehraje tady roli i osobní marketing? Tedy to, jak se dokážeme zviditelnit a prodat? 

Ano, pokud se neumím prodat, je to špatné. Nicméně toto téma by obsáhlo celou další samostatnou kapitolu.

 

Celé zaměstnávání je klasický byznys. Když věci zjednodušíme na základní úroveň, tak obchod funguje všude stejně. Máme existující nabídku i poptávku. Nabídka musí být relevantní tomu, co se poptává.

 

Společnost, která má 300 zaměstnanců, tento počet poptala. Přičemž jí dorazilo 2x více nabídek od uchazečů (formou životopisů). Po výběrovém řízení firma smluvně naváže spolupráci a vznikne zaměstnanecký poměr. Ale musíme si uvědomit, že se pořád jedná o nabídku ze strany zaměstnance.

A co lidé na nižších pozicích, kteří žijí od výplaty k výplatě? Myslíš, si že si mohou dovolit vybírat, kde budou pracovat?

Samozřejmě, takhle člověk může fungovat v situaci, kdy potřebuje nějaké peníze, aby pokryl své platební výdaje. To je v pořádku, ale i v takových případech existuje více možností.

 

Například kamarád dal výpověď v práci, ve které prostě nemohl vydržet. Prostě se mu tam nelíbilo. Začal nejen odpovídat na inzeráty, ale také posílal životopisy přímo do firem.

 

Spousta lidí si neuvědomuje, že není jen 1 způsob hledání práce. Když mám představu, co chci dělat a taky jaké služby jsem schopen nabídnout, tak si vyberu společnosti, ve kterých by se mi líbilo pracovat. Pak si upravím životopis na míru, aby odpovídal dané společnosti a odešlu jej přímo k nim.

 

Pokud se chcete posunout na vyšší level, tak rovnou do těch firem zajděte a domluvte se s nimi.

Ze svých zkušeností vím, že se člověk bez nahlášení příchodu nedostane ani přes vrátnici. Nemyslíš, že to může být problém?

To záleží na firmě. Já bych v tomhle nepaušalizoval. Je dost společností, které jsou otevřené, neženou se neustále za něčím a v takových si na tebe udělají čas, když přijdeš.

 

Pokud se jedná o velkou společnost jako IBM, Tesco apod., tak tam je potřeba zvednout telefon, zavolat a nechat se spojit s někým z personálního. Během hovoru se pobavíte o různých věcech, například, co můžete nabídnout a proč byste chtěli u nich pracovat. Pak si domluvíte 15ti minutovou schůzku (pohovor). Je to jednoduché. :) Nejhorší varianta, která může nastat, je že vám personalista řekne: Hele sorry, nemám čas.

 

V takovém případě bych si položil otázky typu: když se mnou takto jedná personalista, jak jedná ve zbylém čase s kolegy nebo se zákazníky? Jak to může ve firmě vypadat? Obecně je možné říci, že když děláš věci určitým způsobem, tak je děláš všude stejně. Pro mě by daná společnost ztratila atraktivnost.

 

Abychom tuto otázku uzavřeli. Když je člověk ve finanční tísni, tak se nechává za každou cenu zaměstnat, aby pokryl výdaje. Nicméně je stejně dobré uvažovat, jakým způsobem se chceme realizovat dál.

Máš nějaké tipy pro uchazeče o práci, jak být u pohovoru sebevědomější?

Nemám moc rád rozdávání tipů, jak být sebevědomější, protože je to hrozně individuální. Každopádně si myslím, že byste se měli cítit komfortně. Lidé tento pocit potřebují, protože když se cítí komfortní, tak působí autenticky, uvolněně a dovedou vytěžit z dané situace více. Mně k tomu pomáhal humor. Já jsem si dělal vždycky z pohovorů legraci.

 

Ale pamatuji si dobu, kdy mi bylo 20 a tehdy jsem z toho srandu neměl. Byl ze mě vystresovaný uzlíček nervů, protože jsem nevěděl, co a jak mám dělat. Později jsem zjistil, že když na pohovor přijdu uvolněný, tak je to mnohem lepší nejen pro personalistu, ale i pro mě. Protože hádejte co? Personalisté jsou také jen lidé a lidé se rádi baví.

 

 

Někdy na vás při pohovorech můžou zkoušet být drsní. Pak je dobré se zamyslet nad tím, jestli chcete v takové firmě pracovat.

 

Já bych řekl, že k těm tipům, jak být sebevědomější, může patřit i to, aby si lidi uvědomili, že možností, kde pracovat, je hodně. Potkávám často lidi, kteří si myslí, že pracovních možnosti je málo a musí se o ně prát. Já jsem odmítl několik zajímavých nabídek od firem, jen proto, že se mi daná společnost prostě nelíbila.

 

Když se ale vrátíme na začátek, tak všechno vychází z myšlenky, že já nepotřebuji a ani nechci, aby mi někdo dával peníze za to, že budu dělat práci, o kterou nestojím. Já se chci realizovat po určité ose a vybírám si, kde to budu dělat.

 

Tvrdíš, že každý Čech si může vydělat více peněz, proč si to myslíš?

Protože to vidím nejen na příkladu sebe samotného, ale i na příkladu lidí ve svém okolí. Je to jen o tom, jakou hodnotu člověk dá sám sobě a jakým způsobem využívá svůj čas. Nemyslím tím, že když vyděláváš 100 Kč/h a chceš víc peněz, tak dělej víc hodin, což napadne snad každého. Tato cesta prostě není správná, protože nikdy nemůžete vydělat dostatek peněz tím, že budete dělat víc času za stejnou hodnotu.

 

Vy potřebujete zvýšit svoji hodnotu. To jde snáze, než si spousta lidí vůbec připouští.

 

Mám pocit, že jsou lidé často zacykleni ve frázích:
*ale já už jsem takový a makový
*já už jsem na takové pozici mnoho let
*ale ono je to těžké,
*ale oni ti lidi nejsou, nejsou místa, není práce
*společnosti špatně platí

 

Ve chvíli, kdy si člověk připustí fakt, že i když v tuto chvíli není dostatečně kvalifikovaný a nejdou mu všechny věci, je za nějakou dobu možné vše změnit a zlepšit se. Může se posunout dál. Zlepšit sám sebe. To je první bod transformace.

 

Vždyť celý život je jedna velká změna, nic není pevně dané. Třeba mně na gymplu nešla matematika, která mě nebavila, a měl jsem z ní za 4. Následujících 10 let mě živila. Potřeboval jsem se ji kvůli práci naučit. Samozřejmě jsem mohl říct, hej mně to nejde, já jsem z toho měl čtverku, já jsem na to blbý. :) Ale neudělal jsem to.

 

Každý z nás může vydělávat víc peněz. Stačí si přiznat, že chci zlepšit sám sebe a zvýšit díky tomu svoji hodnotu. Já bych řekl, že k tomu není těžká cesta, ale může být dlouhá.

 

Ironií je, že lidé se nechtějí učit 2 roky, aby byli lepší ve svém oboru. Spíše si řeknou: to je hrozný, sebere mi to 2 roky života. Kašlu na to. Pak tráví 45 let produktivního věku na pracovním trhu na méně kvalifikovaných pozicích.

 

Porovnejte 2 roky vs 45 let. Já tam vidím docela velký nepoměr. A co jsou to dva roky v porovnání s tím, jak dlouho jste se učili doteď.

 

Možná je to způsobeno tím, že lidé vystudují jakoukoliv školu a mají pocit, že pro ně učení skončilo. Jenže to neskončí nikdy, protože celý život je učení. Lidé, kteří dokázali velké věci, se pořád učí a rostou. Nikdy se nezastavili a nemají v plánu se zastavit, i když jejich společnost vydělává stovky milionu dolarů.

 

S čím mají lidi, kteří chtějí změnu, začít?

Nejprve je dobré si připustit, že věci jdou změnit. I VY, kteří čtete tento článek.

 

Právě vy můžete změnit sami sebe i své okolnosti. Dalším krokem může být například sepsání 101 věcí, které v životě chcete. Jedná se o seberozvojové cvičení. Je důležité dodržet tento počet. Může se vám to jevit jako enormní číslo, ale člověk si u toho hodně záležitostí vyjasní.

 

Třeba fakt o tom, co ve svém životě chcete nebo nechcete. Určitě neskončíte u televize a dovolené na pláži. Uvědomíte si zajímavé věci, jako - já chci psát knížku, já chci jezdit bagrem apod.

 

Mám kamaráda, který chtěl vždy řídit menší náklaďák. Celou dobu se snažil směřovat k této činnosti. Jednoho dne dostal nabídku práce od dosti zajímavé firmy. Nyní jezdí po Evropě a užívá si cestování, poznávání nových míst a má práci, která ho baví i naplňuje.

 

Je důležité, aby si každý ze čtenářů určil, co chce dělat, bez toho se prostě neposune dál. Pokud to neuděláte, tak budete hledat společnosti, které vám nabídnou o 1 000 Kč více k výplatě.

 

Stáváme se tím, co děláme opakovaně. Já jsem profesionální kouč. Nestal jsem se jím tak, že jsem ležel u televize, nebo jen prošel tréninkem. Šestitýdenní školení z vás skvělého kouče neudělá. To z vás udělá praxe, praxe, praxe. Stovky hodin s klienty. A tudíž ve chvíli, kdy vím, kým se chci stát, vím, co je potřeba pro to dělat.

 

Měl bych pro vás výzvu: Běžte si koupit knížku (jakoukoliv) ze sekce osobní rozvoj. Může to být třeba Myšlením k bohatství od Napoleona Hilla. Je jedno, jakou knížku si zvolíte, a přečtěte ji. Otevřou se vám možnosti, o kterých jste možná ani nesnili.

Změnili jste své myšlení, nebo splnili výzvu? Napište nám a podělte se s námi o své úspěchy. Držíme vám palce! :-)